Finsko - země tisíců jezer

Trajkt z Gdyně (Polsko) do Helsinek (Finsko)

Příjezd do Finska se zkomplikoval tím, že nám vybouchlo ubytování. Tak jsme se pár týdnů toulali na vlastní pěst. Ale na první dny se nás ujal místní myslivec a nechal nás spát ve své chatičce...

Tak na zdraví hostitele a zachránce našich životů :-) Mimochodem, místní pivo nebylo špatné. Ale bylo ho málo a stálo dost peněz :-(

Hned první den jsme objevili krásné jezero. Což ve Finsku, zemi tisíců jezer, nebylo nic zvláštního :-)

Hned jsme se dali do sledování. Samozřejmě magnetického :-)

Kachen tu bylo dost, tak bylo co pozorovat :-)

Při průzkumu místní krajiny, jsme narazili na posed? Inu, jiný kraj, jiný mrav :-)

Potěšení pro oko a ráj pto nejrůznější živočichy.

Na břehu stála rozpadlá loď rybářů. Kdysi to tu asi hodně žilo. Teď to tu žije úplně jinak.

Měřili jsme až do západu slunce.

Cesta na sever. Do neznáma...

Když před námi začali orat silnici, tak nám bylo hodně úzko...

Rozcestník. Krom těch losích shozů, jsme ničemu nerozuměli :-)

Ukázali jsme prstem na mapě a dojeli jsme k jezeru uprostřed lesů.

U jezera stála chtička. Byla to spíš taková budka, kde se pocestní mohli usušit a opéct buřta.

Pocestní jsme byli a taky jsme byli dost vyčerpaní několikadenním spaním v autě. Tak jsme se zabydleli. Na týden :-)

Západy slunce nad "naším" jezerem, byly fantastické.

Druhý rok na jaře, když jsme se k jezeru vrátili, tak bylo ještě zamrzlé. Ale koupat jsme se v něm museli, protože nebyla jiná možnsot. Kam se na nás hrabou otužilci z Vltavy :-)

Našli jsme si tu kamaráda, kterému velmi chutnalo naše Velkopopovický. Ráno jsme ho ale museli vzbudit, protože po tom našem pivu se mu nechtělo jít na lov :-)

Sice vstal, ale vyprošťováka si vzal sebou :-)

Ukázal nám, že kolem rašeliništních jezírek se dá chodit. Sice se to pod námi houpalo, ale nikde jsme nezapadli. To by jsme si na Šumavě netroufli.

Kdyby nás tam nechal samotné, tak tam bloudíme do dnes. Možná by zas tak špatné nebylo. Příroda nádherná, lidi přátelští a jídlo by se tu taky nějaké našlo...

Neuvěřitelně vytrvalí lovečtí psi. Slídil kolem nás, dokud nám nenahnal zajíce běláka. Sledovali jsme ho podle GPS a nevěřili jsme vlastním očím.

Bohužel nás lovec za dva dny opustil a my jsme zůstali opět sami. Tak jsme prozkoumávali okolí jezera.

V listopadu tu stále rostli praváci.

Brusinky byly denně na našem jídelníčku. Doslova jsme se jich přejídali.

Podzimní tok tetřívků nebyl tak silný, ale podařilo se nám jich pár nahrát.

Naštěstí jsme si našli další kamarády, kteří každý den lovili. Měli chatičku jak jinak, než u jezera :-)

Po prvních nesmělých krůčcích prolomily ledy opět Velkopopovické vlny a tóny lesnice. Stali jsme se jejich hosty. Ukázali nám jejich srub a trofeje. Pan prezident (na fotce) byl skvělí chlapík. Naše myslivecké tradice ho okouzlily.

Nejsilnější los, kterého tu měli. Asi byl dost divoký a neměl rád turisty:-)

lesní sob, o kterém jsme pouze slyšeli.

Naši přátelé nám ukázali losí stopy (ta v pravo je moje stopa) :-)

A taky nám ukázali medvědí trus :-)

Po každém raním lovu, jsme se všichni sešli. Uvařilo se kafe, snědl opečený párek a povídalo se o zážitcích z lovu. Hezká tradice...

Úlovek.

Udělali jsme výřad, zatroubilo se a zajíce běláky i s tetřívčí slepičkou stáhli a snědli :-)

Ukázali nám největší tetřívčí tokaniště, které jsem kdy viděl. Odhadem mělo asi 100 hektarů. Tedy jen ta část, kterou jsem viděl...

Když jsme se loučili, tak nám věnovali losí hlavu.

Při putování na sever jsme viděli stále víc sobů. Báli jsme se, že nám utečou, ale oni se nás vůbec nebáli...

Málem se nechali i hladit. Teprve potom jsme si všimli, že mají značky jako naše krávy...

Na farmách měli i spoustu paroží.

Čím víc jsme byli na severu, tím víc přibývalo tetřívků.

Další jaro 2012, jsme se dostali na tokaniště, kde bylo neuvěitelně mnoho tetřívků. Celý les bublal. Nádhera

Náš cíl byl pokořen. Polární kruh. Čekali jsme víc, ale nakonec tu byla jen takováto značka :-)

Taky tu byla dosti zima, ráno dost pod nulou. Než jsme si uvařili čaj, tak jsme chodili jako roboti :-)

Naviděnou Finsko, teď nás čeká Pobaltí.

Trajekt Z Finska do Estonska byl lépe vybaven, než z Polska do Finska...

Opět nám náhoda přála a našli jsme nádherné jezero na jihu Estonska.

Pár vydařených dnů magnetického sledování.

A zase ten západ slunce.

Cestou domů jsme zavítali na nekonečné Baltské pláže. Škoda, že nebylo léto...