Kenya - kráska, kterou nelze nemilovat

Afrika. Když se řekne název tohoto kontinentu, tak zní tajemně, ale ve skutečnosti je tato země ještě mnohem více tajemná a podmanivá, než pouhý název. Navštívit střed Afriky byl můj sen již z dětství. Sny se mají plnit a díky touze po poznání se mi tento ohromný sen splnil. Jedinou negativní stránkou po návratu je stále trvající pocit, že se do Afriky musím vrátit. Co nejdřív!

Při pohledu do mapy jsme jeli do té zelené části Afriky, ale z blízka to tak zelená země nebyla...

Na mnichovském letišti nás čekala letadla s různými živočichy ve znaku. Stačilo si jen správně vybrat :-)

Letěli jsme na přestupní stanici Doha, kde jsme naštěstí přiletěli v noci. Bylo tam jako v prádelně. Přes 40°C a to byla skoro půlnoc. Nedokážu si představit to horko přes poledne...

Qatar airways. Co dodat. Nevěděli jsme ani kam letíme :-)

Vypadá to jako Nairobi, ale kdo ví?

Ještěže pilot měl slitování a probliknul tam anglickou verzi :-)

Při dosedání nás vítala nejvyšší hora keni. Mount Kenya

Hned při výjezdu z letiště na nás dýchla divočina. Sice za dvěma ploty, ale divočina.

První překročení rovníku jsme si nemohli nechat ujít bez fotky.

Na každém zkřížení rovníku byla upoutávka a většinou i prodejci ;-)

První tržiště. To bylo jedno z nejhezčích a nejpříjemnějších. A to ovoce mělo úplně jinou a mnohem lepší chuť, než to prodávané v Evropě :-(

Řeznictví...

Proti mouchám tu měli mříže a proti lidem dveře. Obojí však bylo otevřené :-D

Obchodníci byli na každém rohu. Takto se u cesty a na černo prodávalo dřevěné uhlí.

Takto se dřevěné uhlí prodávalo oficiálně na tržišti.

I tito tři malí kluci byli obchodníci. "Chceš si mě vyfotit? Tak dej dolar"

Když zapršelo, tak bylo i na tržištích "vlhko"

Nikomu to však nevadilo. Ani prodejcům, ani kupujícím... My zhýčkaní Evropani, jsme počkali až naprší a uschne...

I na jezerech se obchodovalo. "Je libo rybu, abyste ji mohli hodit orlovi?"

Tak tohle už není tržnice, ani paní Masajová nevyhodila z domu pana Masaje. To jen bylo velké prádlo a teď se suší ;-)

Hmm. Náš vrchní kuchař "Sami" nám kupuje dobroty na oběd. Raději jsme se neptali jestli nakupuje i v řeznictví...

Hned na první pohled se pozná, že se jedná o nákupní centrum pro bohatší :-)

Tento obchodník prodával své tělo a ozdoby. Jedna fotka = 5 dolarů. Když si ale nevšiml, že ho někdo fotí, tak to bylo zadara :-)

U Masajů se nakupovalo jedna radost. Původní přemrštěné ceny se daly usmlouvat na mnohem příjemnější výsledky.

V Keni si potrpí na čistá auta, proto byla na každém rohu myčka aut.

Tady je jedna myčka v provozu. Jen nevím na jak dlouho vydržel pocit čistoty, když všechny cesty byly prašné...

V cestování jsou mistři. Vajíčka na motorce jsem ještě nikdy nevezl :-)

Nevím jak dlouho by ty železné pruty udržel. Ale asi silák od přírody :-)

Toto byl nezáživný normál na denním pořádku.

Auto se slunečníkem?

Tady nešlo poznat, jestli drží náklad, nebo jestli se drží nákladu :-)

Hurá, první národní park. Projeli jsme skoro všechny, ale zde měli nejhezčí vstupní bránu.

Lvici Elsu znají asi všichni.

První večeře v divočině :-)

Ženetka nebyla ochočená, ale jen tak pro formu hlídala zásoby jídla ;-)

kdepak, vajíčka na otevřeném ohni a rozvařené párky. To je ono... :-)

První den jsme zjistili, že nechat otevřené auto znamené, přijít o všechny zásoby jídla... Ale "babůnovi", jak říkají paviánům v Keni, to náramně vyhovovalo. O ukradené ovoce jsme se s ním ale nepřetahovali :-)

První setkání se slony.

Moje neoblíbenější antilopka Dikdik.

Žirafí samec

Hadilov písař byl často středem pozornosti hledáčků našich fotoaparátů.

Západy slunce nad Afrikou neměly chybu...

Termitiště hravě dosahovaly větší výšky než dospělý člověk.

Vodopád u cesty s tržištěm a prodejci všeho možného.

Sem tam nešly auta. Ještě že jsme našim průvodcům poradili, aby prve roztlačovali a teprve pak se podívali, jestli nemají zaškrcený přívod paliva :-D

Zopadnutí taky nebylo moc příjemné :-( Naštěstí se vždycky seběhli pomocníci, kteří alespoň slovem podpořili ;-)

Ale našeho kuchaře Samiho nic nerozhodilo. Když se nemohlo jet dál, tak prostě začal vařit.

Snovač na papirusu.

Kolonie plameňáků. Těch fotek, které budeme vyhodnocovat je mnoho, ale těch plameňáků na nich je několik set tisíc :-)

Setkání s školním výletem. Každá škola měla svůj stejnokroj. Mělo to něco do sebe, když přijely dvě školy, tak se děti nepopletly :-)

Škoda že u nás není tolik moudivláčků, jako v Africe snovačů...

Mnoho stromů bylo osídleno koloniemi snovačů. To se měřilo ;-) Někde ze souše, někde z loďky...

Nádehrný noční pohled na strašidelnou Indickou továrnu na sůl. Ve dne bylo vidět dílo zkázy :-(

Solná pole vapadala strašiedelně, ale mnoha živočišným druhů to vyhovovalo. Masajové sem například chodili s kozami, aby si všichni doplnili sůl...

Na jiném jezeře se vesele rybařilo.

Ale takto luxusní loďky měl málo který rybář...

Ryby byly dobré i sušené. Tady nějaký řidič přišel na skvělé automatické vysoušedlo :-D

Typické domky domorodců.

Bohužel i sem přišla civilizace a vedle původních staveb dokázali postavit plechovou boudu :-(

Některé nástroje však zůstaly původní. Například ruční sekačka :-) Sice to nebyla kosa, jen divná mačeta, ale ruční...

Bohužel se civilazace nevyhnula ani domrodcům :-)

Domobrana v Masajské vesnici

Důležité bylo skamarádit se s náčelníkem, nebo alespoň s jeho synem. Mimochodem tento mladík, syn náčelníka, měl 33 let a 7 dětí. První manželku mu vybral tatínek, ale ostatní už si vybíral sám :-)

Masajský tanec na přivítanou. Nádherná píseň a předvedení tradičních výskoků do výšky... Prve z nás udělali jelita, když jsme nedokázali vyskočit ani polovinu výšky co oni, ale pak nás vpustili do vesnice...

Ukázka rozdělávání ohně. Oslí trus je na rozdělání nejlepší. Teda sloní je lepší, ale ty ve vesnici nechovali ;-)

Hoří, ho... opravdu hoří :-)

V posledním parku Amboseli, který jsme navštívili, jsme měli štěstí a ukázala se nám i nejvyšší hora Afriky. Kilimanjaro. Nádherná, podmanivá, pohádková...

Sloni mají přednost za všech okolností a ze všech směrů :-)

Hyena strhla pakoně přímo před námi. Dokonalý a nelítostný lovec. Jednu hyenu vyhnaly další tři, k nim se přidaly další čtyři a pak nám nechtělo nastartovat auto. Ještěže někdo vymyslel, že se hyeny lidí bojí a mohli jsme vylézt ven a auto roztlačit. Ale

Na šelmy jsme měli štěstí. Viděli jsme asi všechny.

Pár desítek metrů od tohoto místa, kde lvi strhli žirafu masajskou, jsme si v klidu zašli na přírodní záchod :-) Ještě jsme je objevili až po vykonání potřeby...