Vztah student – učitel
Pedagog nemá absolutní pravdu. Pedagog je jen o něco zkušenější než vy a snaží se vám dávat rady. Autory práce, kterou vytváříte, jste vy sami – ne váš učitel. Nemusíte tedy přejímat za své všechno, co vám váš učitel řekne. Můžete klidně učiteli říci, že s ním nesouhlasíte a diskutovat s ním o tom. Může se stát, že dva učitelé budou mít na jednu věc zcela odlišné názory. Což je zcela legitimní, jelikož na jednu věc může existovat více názorů. Závěr: používejte při vytváření studentských prací vlastní hlavu, ne hlavu vašeho pedagoga.
Nebojte se přijít za učitelem, pokud něčemu nerozumíte. I kdyby to byla banalita. Pokud vám něco není jasné, zeptejte se na to svého učitele. On je tam od toho, aby vám odpověděl. Hloupý není ten, kdo se ptá, ale ten, kdo neví a přesto se nezeptá.
Psaní textů
Při studiu budete psát seminární práce, technické zprávy, závěrečné práce apod. V životě pak budete muset psát mnoho dokumentů. Zde je několik rad, jak se dobrat k dobrému textu.
Text by měl být alespoň minimálně strukturovaný: I. úvod (definuji problém, popíši téma, nastíním zásadní otázky, které chci vyřešit), II. stať (řeším vlastní problém), III. závěr (shrnu, na co jsem přišel, odpovím na otázky položené v úvodu). Snažte se, aby váš text měl hlavu a patu.
V odborném textu byste měli citovat veškeré informace, které přebíráte z literatury či z internetu, stejně tak byste měli uvést zdroje všech obrázků. Nastudujte si zásady citační etiky (na internetu jistě najdete mnoho návodů) a dodržujte je. Při přebírání informací z méně důvěryhodných zdrojů (internetové stránky, publikace pochybné kvality, jakýkoliv nerecenzovaný text) podrobte zdroj kritice. Ne všechno, co někdo napsal, je nutně pravda. Mnohdy i v tištěných knihách najdete hlouposti či protimluvy.
Snažte se používat spíše kratší a jednodušší věty, text je pak mnohem přehlednější a lépe se čte. Dlouhé věty a složitá souvětí ztěžují čtení a do odborného textu se nehodí. V beletrii je samozřejmě můžete používat dle libosti. V odborném textu také nepoužívejte citově zabarvená slova. Odborný text by měl být suchý a bez jazykových ozdob.
Poté, co text napíšete, si jej po sobě několikrát přečtěte. Věty, které se vám zdají nesrozumitelné či složité, opravte. Výplňová slova („tedy“, „v podstatě“, „jakoby“) rovnou škrtněte.
Prosím, vyvarujte se v textu gramatických chyb. O odborných chybách je možno diskutovat, učitel vám může látku znovu vysvětlit, ale gramatické chyby jsou trapné. Používejte automatické opravy v textových editorech. Na internetu jsou gramatické slovníky, využívejte jejich služeb. Případně můžete požádat o pomoc šikovnějšího spolužáka/spolužačku.
Pokud jste cizinci, poraďte se o textu se svými spolužáky či přímo s pedagogem. Nechte si od nich text přečíst a opravit, jistě vám rádi pomohou.
Úprava výkresů
V technických oborech je součástí práce také tvorba výkresové dokumentace. Při ní je nutno dodržovat několik pravidel.
Na každém výkresu bezpodmínečně musí být: měřítko, severka, legenda a rozsah řešeného území. Měřítko může být buď grafické nebo číselné. Pokud zvolíte číselné měřítko, mějte na paměti, že odpovídá velikosti papíru, na který jste výkres nakreslili (či který vám vytvořil AutoCAD). Je zřejmé, že pokud poté papír s výkresem naskenujete a zobrazíte na posteru v jiné než originální velikosti, nebude již číselné měřítko pravdivé.
Někdy je výhodnější (rychlejší, snazší) kreslit výkres v ruce. Pokud jej poté potřebujete převést do digitální podoby, používejte kvalitní skener a obrázek pak v počítači upravte, aby byl čitelný. Vyvarujte se focení výkresu fotoaparátem se špatnou optikou za chatrného osvětlení, takové výsledky stojí za psí štěk. Stručně řečeno: výkres, který není čitelný, neexistuje.
Všechno, co může být podáno grafickou formou, nakreslete. Popisovat nějaký výkres slovy je sice teoreticky možné, ale je to velmi komplikované.
Snažte se, aby váš výkres byl co nejpřehlednější.
Pokud děláte plakát (poster), držte se elementárních grafických zásad: Čím větší informační hodnotu daný obrázek má, tím by měl být na výkrese větší. Obrázky by měly lícovat, text by měl být přiměřené velikosti, vyvarujte se zbytečných bílých ploch. Každý obrázek by měl být popsán.
Jak na obhajobu závěrečné práce
Obecný návod neexistuje - každému členovi komise se může zamlouvat něco jiného. Přesto jsem se pokusil napsat postup, "jak bych to řešil já". Neříkám, že je skvělý, ale můžete to vzít jako inspiraci.
Představte se a řekněte téma práce.
V několika větách nastiňte problematiku a jasně identifikujte cíle práce či otázky, které si kladete. To je důležité, protože na konci se k těmto cílům vrátíte.
Popište, jakou jste použili metodiku. Jaké zdroje informací jste využívali? S jakými mapami jste pracovali? S jakou literaturou jste pracovali? Jak jste sbírali data? Jak jste tato data zpracovávali?
Vlastní výzkum a jeho výsledky. Zde je prostor pro sdělení toho, na co jste přišli (jádro práce, stať). Vhodně doplňte obrázky či diagramy. Snažte se to udělat přehledně, aby to komise pochopila.
Diskuse - co Vaše zjištění znamenají? Jak je lze interpretovat?
Závěr - stručně shrňte, o čem Vaše práce byla. Podařilo se Vám naplnit cíle práce či odpovědět na otázky? Ukažte, jak jste ty cíle naplnili. Můžete to ještě okomentovat.
Nezapomeňte poděkovat za pozornost.
Proslov si několikrát vyzkoušejte, případně to zkuste odprezentovat někomu dalšímu (přátelům, kolegům, členům rodiny). Vyzkoušejte si, kolik času Vám to zabere. Komise Vám řekne, jak má být prezentace dlouhá - většinou to bývá 15 minut.
Máte-li již k dispozici posudky, pořádně si je prostudujte a zaměřte se zejména na to, co je Vám vytýkáno. Snažte se již při prezentaci reagovat na chyby vytýkané v posudcích - příklad: je-li Vám vytýkáno, že jste nepracovali s mapou XY, tak ji při prezentaci promítněte a popište; je-li Vám vytýkáno, že je práce nepřehledná či že tam nejsou zmíněny cíle a metodika, tak si dejte záležet na přehlednosti a na cílech a metodice. Kritikům to trochu vyrazí zbraně z rukou.
