Podzim všude kolem nás. Pomalu se blížíme k polovině listopadu a vše se připravuje na zimu. Bystrému pozorovateli však neunikne, že i v této době některé rostliny kvetou. Na jeden zvlášť zajímavý druh bych chtěl upozornit, už jen proto, že se s ním cestou do školy a ze školy většina z nás denně setkává - podél železniční trati, kterou míjíme autobusem z Dejvické směrem na Suchdol.
Jedná se o starček úzkolistý (Senecio inaequides), vytrvalou rostlinu z čeledi hvězdnicovitých. Pochází z jižní Afriky, ve svém původním areálu roste v nadmořských výškách mezi 1400 a 2800 m.n.m., přirozeně se vyskytuje na skalnatých či kamenitých svazích, travnatých stráních i podél kamenitých břehů rychle tekoucích řek. Druhotně obsazuje synantropní stanoviště jako okraje cest, ruderální plochy v okolí sídel či spáleniště. Jedná se o druh s širokou stanovištní amplitudou, obsazuje lokality suché i vlhčí, půdy písčité, jílovité i silně skeletovité, roste od volných prostranství po zastíněná stanoviště. V Jihoafrické republice vystupuje i jako polní plevel. Zavlečen byl do dalších afrických zemí a do střední (Mexiko) a Jižní Ameriky (Argentina).
Do Evropy byl poprvé zavlečen s vlnou ještě před koncem 19. století (1889, poblíž Hanoveru). Ve 30. letech 20. století se začal objevovat častěji v severomořských a atlantických přístavech a závodech, zpracovávajících dováženou ovčí vlnu. Masivní invaze tohoto druhu započala až v letech sedmdesátých, kdy se začal ze severozápadní Evropy šířit směrem na východ a stal se na tomto území jednou z nejúspěšnějších invazních rostlin. Osmdesát let trvající časová prodleva mezi zavlečením a intenzivním šířením je přičítána postupnému procesu adaptace na lokální podmínky; jednalo se zřejmě o posun v době kvetení.
Na našem území byl starček úzkolistý poprvé zaznamenán v roce 1997 a od té doby se velmi intenzivně šíří. Z našeho pohledu je zajímavé, že jedna z největších populací se již dlouhou dobu vyskytuje v Praze - Podbabě a blízkém okolí. Je zde velmi hojný okolo železnice, podél silnice a rostliny tohoto druhu se již vyskytují i na druhém břehu Vltavy.
Doba kvetení starčku úzkolistého je poměrně neobvyklá - první rostliny rozkvétají v průběhu června a následně kontinuálně s nezmenšenou mírou kvetou až do příchodu celodenních mrazů, což může být v mnoha případech až v prosinci. Noční mrazíky, které bývají časté právě v průběhu podzimu, starčku úzkolistému nijak nevadí. Vzhledem k tomu, že většina druhů, s nimiž starček sdílí společná stanoviště, pomalu přestává kvést již od konce září, je poměrně dlouhou dobu nejvýraznějším druhem na obsazených stanovištích a lze ho jen těžko přehlédnout.
