#zalepsiczu #mojeagro
Vážení kolegové a kolegyně,
tento dopis píši se smíšenými pocity. Na jedné straně cítím úlevu, na straně druhé určité zklamání a lítost. Rozhodl jsem se, že již dále nebudu součástí České zemědělské univerzity. Tento krok nebyl snadný, ale dospěl jsem k němu po dlouhém a pečlivém zvažování.
Během let na ČZU, od roku 2011 jako student a od roku 2014 jako doktorand–zaměstnanec, jsem poznal mnoho inspirativních lidí a získal zkušenosti, které jsou nepochybně cenné. Doktorské studium jsem zakončil s Cenou prof. Stoklasy pro nejlepší absolventy doktorských studijních programů ČZU (2018). Během těch let jsem řešil celou řadu výzkumných projektů (2 dobíhající v roli hlavního řešitele), zasedal v akademickém senátu a podílel se na celé řadě akcí, jejichž cílem bylo jedno – lepší ČZU: Petice za Potravinářský pavilon, Setkání doktorandů, kandidatura na rektora, účast na přípravách projektu ERA Chair, kampaň ZaLepšíČZU.
Přesto mě některé aspekty fungování univerzity a akademického prostředí postupně přesvědčily, že je čas jít dál a nebýt dinosaurem, jako ti, na které jsme v senátních volbách ČZU upozorňovali. Rád bych se s vámi podělil o konkrétní důvody, které mě k tomuto rozhodnutí vedly:
Finanční nejistota a absolutní závislost na externím financování – Téměř absolutní závislost na externích grantech a projektech činí akademické prostředí finančně velmi nestabilním a nejistým, což vede k neustálému stresu a tlaku. Mzdové tarify na ČZU neodpovídají reálným nákladům na život. V mnoha případech je obtížné se na svou práci plně soustředit, když je budoucnost pozice závislá na úspěchu grantových žádostí.
Nedostatek ochoty řešit palčivá témata – V akademickém prostředí jsem byl svědkem neochoty řešit, a dokonce bagatelizovat závažná témata jako sexuální obtěžování a klientelismus. Tyto problémy se často zametají pod koberec, což vytváří nebezpečné pracovní prostředí a podrývá důvěru v instituci.
Neohlášené změny platových tarifů a pracovního zařazení – Já osobně i celá řada kolegů jsme zažili změny platových tarifů nebo pracovního zařazení, které byly prováděny bez vědomí zaměstnanců. Tato praxe zpochybňuje transparentnost a spravedlivé zacházení s pracovníky a ještě více přispívá k pocitu nejistoty v akademickém prostředí.
Problémy s publikační etikou – Během mého působení na ČZU jsem se několikrát setkal s nedostatkem publikační etiky, která by měla být základním stavebním kamenem vědecké práce. Tlaky na kvantitu publikací a vzájemná konkurence jednotlivých pracovišť často vedou k integraci neetických postupů do publikačních strategií, což je pro mě zklamáním a ztrácí to smysl vědeckého přínosu.
Výrazná neochota k systémovým změnám – Na univerzitě jsem opakovaně narážel na nechuť k potřebným systémovým změnám, které by mohly zlepšit pracovní prostředí a posílit transparentnost, spolupráci a efektivitu. Tato neochota má za následek stagnaci a podkopává možnost skutečného pokroku.
Stále bobtnající agenda rektorátních pracovišť – Agenda rektorátních pracovišť se neustále rozšiřuje, avšak její dopad na reálné fungování fakult a podporu jednotlivých zaměstnanců je často minimální. Rozpočet rektorátu představuje nezanedbatelnou část finančních prostředků univerzity, což zvyšuje tlak na efektivní a smysluplné využití těchto prostředků ve prospěch jednotlivých fakult a jejich zaměstnanců.
Nesmyslné administrativní zatížení – Množství zbytečných administrativních úkonů a byrokracie má negativní dopad na samotnou podstatu výzkumu a výuky. CV.CZU je jasným příkladem toho, kdy jsme byli nuceni přepisovat data dostupná přes API. Čas, který bych mohl věnovat studentům, projektům a odborné práci, byl stále více omezován.
Hierarchická struktura a nedostatek spolupráce – Akademické prostředí by mělo být založeno na otevřenosti a spolupráci. Bohužel jsem byl několikrát poučen, že na ČZU pro takový přístup není místo a je zde kladen důraz na formální hierarchii, která často potlačuje svobodný tok myšlenek a produktivní spolupráci.
Nejasná strategie pro rozvoj kariéry mladých akademiků – Na univerzitě chybí jasná a transparentní strategie, která by podporovala kariérní růst a rozvoj mladých výzkumníků. Vedení kateder je dlouhodobě neměnné a vedení univerzity se předává z ruky do ruky bez výrazných změn, které by univerzitu mohly posunout k lepšímu prostředí pro práci a studium.
Nedostatek důrazu na moderní a prakticky orientované výukové metody – Přestože se stále více diskutuje o potřebě přizpůsobit výuku požadavkům 21. století, akademické prostředí ČZU zůstává u zastaralých výukových metod, které dostatečně nereflektují potřeby moderního trhu práce a praktické dovednosti studentů.
Toto rozhodnutí mě naplňuje smutkem a lítostí. Rád bych poděkoval všem kolegům a studentům, kteří mě během mého působení podporovali, inspirovali a vedli k přemýšlení. Odcházím s vděčností za vše, co jsem se zde naučil, a doufám, že naše cesty se v budoucnu opět setkají, ať již v rámci profesních projektů, nebo při jakékoli jiné příležitosti.
Děkuji vám všem a přeji České zemědělské univerzitě do budoucna mnoho úspěchů.
S pozdravem,
Matěj Božik