Návrh koncepce krajiny - přírodního a rekreačního potenciálu Metropolitní oblasti České Budějovice přináší komplexní koncepční provázání a návrh řešení urbánních, dopravních a přírodních témat v regionu, který propojuje centrální jádrové město České Budějovice s okolními obcemi a nejbližšími menšími městy. Řešené území má rozlohu 1350 km2 s 98 obcemi a téměř 200 000 obyvateli. Důraz se kladl na řešení aktuálních i dlouhodobě očekávaných problémů kulturní krajiny, sídelní struktury a sídel samotných v celkovém širším měřítku rozsáhlého území i v detailech zaměřených na konkrétní opatření a návrhy vzorových řešení.
Celkové zaměření je především tvůrčí. Ochrana a evidence důležitých hodnot jsou sice podstatnou složkou, na kterou navazují projektové cíle a návrhy v směřovaných do více časových horizontů, které původní hodnoty rozvíjejí, ale návrhy vytvářejí také hodnoty a krajinné struktury zcela nové. Povaha zadání nemá podle dostupných informací v systému ÚP u nás přímou analogii, a proto bylo nutné vypracovat unikátní metodiku návrhového postupu.
V území bylo definováno tzv. Krajinné rozhraní u devíti vybraných sídel metropolitní oblasti, která lze považovat za urbanizační jádra, jež se charakterem nebo režimem vyčleňují z krajiny. Obceně je ale sídelní struktura včetně sídel, u nichž není tzv. krajinné rozhraní definováno, chápána jako nedílná součást krajiny. Krajinným rozhraním se v návrhu rozumí hranice mezi jádry osídlení a jejich krajinným zázemím, která je pojata jako kompoziční kategorie, a nikoliv funkční regulativ, jako je tomu např. v systému ÚP u zastavěného/zastavitelného území, jakkoliv zde lze určitou souvislost vysledovat. Metodika MOCB dále používá jak podrobnějšího teritoriálního strukturování v horizontálním smyslu, ale také strukturování tématického ve vertikálním smyslu, kdy vybraná témata nebo jevy prostupují systémem od celku k detailu v rámci dotčených teritoriálních struktur nebo celého území. V horizontálním smyslu jsou jednotlivé části územní struktury určeny jednak základním rozlišením Krajinných segmentů (Přírodní plíce města – městská zeleň, Příměstský přírodní park, Příměstská krajinná oblast, Krajinné koridory, Lesní porosty, Zemědělská krajina, Krajinná mozaika), které jsou významově a měřítkem na obdobné úrovni a dále podrobnějším rozčleněním do 71 konkrétních lokalit resp. krajinných struktur. Ve „vertikálním smyslu“ návrh využívá strukturování dle vybraných důležitých témat (Přírodní hodnoty, Estetické a kulturní hodnoty, Hospodaření v krajině, Voda v krajině, Prostupnost krajiny, Opatření ve vazbě na změnu klimatu, Rekreační potenciál krajiny) nebo významných krajiných struktur ve vazbě na urbanizovaná území (Přírodní „zelené“ klíny, Zelené osy města).
Studie navrhuje nebo přímo stanovuje opatření s ohledem na procesy vyplývající z klimatických, sociokulturních a ekonomických změn, které lze v budoucnu očekávat, nebo už probíhají. Cílem bylo využít silných stránek tohoto jádra jižních Čech s přirozeným centrem tvořeným bezmála stotisícovým městem, doplnit je o nová řešení v přírodní a kulturní oblasti, respektive i ve strukturách krajiny a sídel tak, aby bylo možné uvažovat o udržitelném civilizačním vývoji.
Studie má ambici stát se strategickou dokumentací, která definuje podstatné územní souvislosti v dlouhodobém horizontu, a měla by zásadně přispět ke koncepčnímu uvažování mimo jiné při pořizování i tvorbě územních plánů jednotlivých obcí ve vymezeném území.
