Každému z nás, při našem narození, vkládají kmotry sudičky do kolébky věštby a dárky, které pak řídí naši pouť životem. Podle toho, zda je věštba příznivá nebo nepříznivá se říká, zda jsou kmotry sudičky hodné nebo zlé. Není to tak úplně pravda. Ony pouze nahlíží do naší budoucnosti a říkají co v budoucnosti každého z nás vidí. Dárečky, které přidávají, nám mají na naší cestě životem jenom pomáhat najít ten správný směr. Nevím, stejně jako nikdo z nás, co mi kmotry soudily. Jasně, který masochista by to taky chtěl vědět. Někdy je i lepší nevědět. Také nevím jaké dárky mi do kolébky vložily, ale o jednom už vím bezpečně. Dostal jsem boty z toulavého telete. Fortelné boty, které jsem do dnešního dne neprošoupal, a zatím nikdy nepověsil na hřebík. Toulavost a neposednost mě provází celým mým dosavadním životem. Nikde nemám stání. Jak ve studiu, tak v zaměstnání, sportech, osobním životě... Díky mé toulavosti, té osobní i profesní, jsem procestoval řadu zemí téměř po celém světě. Do některých zemí jsem jen tak zběžně nakoukl, zlehka k nim přivoněl a již jsem nikdy neměl chuť se do nich vracet. Ty země mi nevoněly. Bylo by obtížné říkat proč. Prostě mi nesedly, i když nemůžu říci, že by mi tam bylo špatně, nebo dokonce, že by mi tam někdo ublížil. Pak jsou krajiny, které mě při prvním doteku nadchly a já se do nich zamiloval. Potřeboval jsem se vracet, vstřebávat jejich atmosféru, obdivovat, poznávat... snad se i dobývat. Kupodivu to byly i země, kam se mi původně vůbec, ale vůbec nechtělo, kloudně jsem nevěděl co tam budu mimo pracovní povinnosti dělat. A nebyly by to boty z toulavého telete, aby mě nechaly v klidu a nehnaly za další obzory. Vždy jsem díky mým botám z toulavého telete věděl, že za horizontem svět nekončí, ale naopak nové, vzrušující, vyzývavé, vábivé vždy teprve začíná. V cestování, práci i životě.
