Dřevostavby v polárních oblastech

Dřevostavby v polárních oblastech

Václav Kupčák

Abstrakt

V severských oblastech je známé rozšíření dřevostaveb, zejména ve skandinávských zemích. Jedním z rozhodujících faktorů jsou zdejší lesy jako zdroj stavebního materiálu. Jsou zde však také země bez lesů a dříví je velký problém, a navíc tam panují přímo extrémní klimatické podmínky. Přesto i tady jsou dřevěné stavby významně až dominantně zastoupeny. Jedná se o Faerské ostrovy, Island a Grónsko. Příspěvek uvádí některé poznatky o tamních dřevostavbách - při příležitosti geografické expedice „Island 2008“.

Klíčová slova: severské oblasti, lesy, dříví, stavební kultura, dřevostavby

Úvod

Jako obecné determinanty historického vývoje obytných staveb lze označit osídlování území, hospodářství dané země a klimatické podmínky - vše v určité funkční závislosti. Z pohledu charakteru samotných staveb však svoji roli sehrával i dostupný stavební materiál.

Dřevostavby jsou nedílnou součástí drsného severu. To je známá věc - zejména ze skandinávských zemí i například z Kanady. Především jde o tradici a to, že jsou zde lesy jako nevyčerpatelný zdroj stavebního materiálu. Jsou však severské země kde nerostou stromy a dříví je velký problém. Přesto i zde jsou dřevostavby neodmyslitelnou součástí života a kulturní krajiny. Obdobně je tomu s klimatickými podmínkami - a ty jsou mnohdy ještě drsnější. Jedná se o Island a Grónsko; při lodní cestě z Evropy nelze minout Faerské ostrovy.

Při osídlování okrajových oblastí severozápadní a severní Evropy v raném středověku se při stavbách v zásadě uplatňoval kámen, kde nahrazoval hůře dostupné dřevo. Byly běžné podlouhlé stavby obdélného půdorysu, spojující obydlí a chlév pod jednou střechou (na Islandu, kde nebylo čím topit, měli ve středověku často lidé palandy těsně nad dobytkem),  nebo byl chlév oddělen. Z důvodů klimatu se nejčastěji jednalo o podúrovňová obydlí s drnovými střechami. Vnitřní dřevěné stěny byly zpravidla obestavěny silným vnějším pláštěm z kamene, hlíny a rašeliny. Průčelí bylo většinou dřevěné, s vchodovými dveřmi i okny. Střechy se dělaly tak, že se na dřevěnou konstrukci pokládaly kůže a březová kůra, na to pak přišly drnové pláty.

Postupem času začaly kamenná obydlí doplňovat i nahrazovat dřevostavby. Především proto, že běžné zdící stavební materiály (cihly, cement apod.) jednoduše nebyly k dispozici, a s rozvojem lodní dopravy se začalo dovážet dříví - hlavně ze Skandinávie. U pobřeží bylo známo také využívání tzv. „výronního“ dříví – kmenů, které vyplavilo moře (nejčastěji z Aljašky, Sibiře). S tím se lze setkat i dnes, například na severu Islandu, kde se jinak dřevo dováželo a dováží hlavně z Norska.

Dříví se ke stavbám osvědčovalo také svými vlastnostmi. Severské klima a krátká vegetační doba nutí stromy růst pomaleji, dřevo má užší letokruhy, a proto je stabilnější při extrémních výkyvech teplot. Vedle tepelně izolačních vlastností je tato tvarová stálost u dřevostaveb velmi důležitá. Při konstrukci většiny starých dřevěných staveb byly také spoje prováděny dřevěnými kolíky bez použití hřebíků.

Vedle obydlí nelze nezmínit také další stavby – zejména dřevěné kostely, dodnes funkční, na venkově i ve městech (viz obr. 1).

Stávající dřevostavby a s nimi i jejich střechy jsou řešeny v zásadě jednoduše. Místní stavitele k tomu vedou klimatické podmínky a krátké letní období, po které lze provádět opravy a údržbu. U obvodových stěn převažují sendvičové technologie. Střechy z travnatých drnů poněkud ustoupily, na druhé straně je lze najít i na některých novostavbách, běžné jsou na chatách. Na pečlivě izolovanou střechu se do drátěné konstrukce vloží drnové čtverce a tradici, která má ovšem i praktický izolační účel, je učiněno zadost. Předpokladem funkčnosti je údržba trávníku, vč. případného zalévání.

Architektura měst se dnes samozřejmě ubírá moderním směrem, a příkladem po této stránce může být nová výstavba v islandském hlavním městě Reykjavíku. Většina z těchto měst má však své historické jádro - s dřevěnými stavbami.  Taktéž v nových městských čtvrtích však jsou dřevěné domky běžné.

Zkrátka, zásadním koloritem severské krajiny byly a jsou dřevěné stavby, jež zde vytváří i klasický barevný ráz. Tak se s těmito stavbami lze setkat i na Faerských ostrovech, na Islandu a v Grónsku, a tak tomu bylo i při příležitosti geografické expedice „Island 2008“ (červen/červenec).

Faerské ostrovy

Faerské ostrovy jsou samosprávným územím Dánska. Nejdůležitějším odvětvím je rybářství, jež představuje až 97 % exportu; tradiční a významný je chov ovcí, kterých je zde okolo 80 tis. Důležitým zdrojem příjmů je turismus. Co na ostrovech nenajdete jsou lesy - jediný původní porost v hlavním městě Tórshavnu byl v roce 1988 zničen vichřicí. Nyní je zde obnovený lesopark, jež si Faeřané střeží jako oko v hlavě.

Klima je přímořské a velmi proměnlivé. Jeho ráz nejvíce ovlivňuje Golfský proud - přístavy nezamrzají a zimy jsou mírné, typická je však mlha a silný vítr (s průměrnou rychlostí okolo 7 m·s-1). Průměrná teplota se pohybuje od 3 °C v zimě do 11 °C v létě. Přibližně 280 deštivých dnů do roka odpovídá průměrným srážkám 1500 mm, sněhové srážky jsou minimální.

První osadníci přicházeli na ostrovy okolo roku 800, většinou sedláci z Norska. Začali zde chovat ovce a faerská vlna se stala věhlasným a důležitým artiklem. K dalším zdrojům obživy patřil rybolov, lov velryb a ptáků, a pěstování nenáročných plodin, hlavně ječmene. Obydlí byla většinou podélné kamenné domy, s ohništěm uprostřed a s lavicemi po stranách.

Současnou branou ostrovů je zmíněný Tórshavn. Dominantou přístavu je zdánlivá změť kaštanově hnědě natřených dřevěných domů s bílou podezdívkou a živě zelenými drnovými střechami. Již od 9. století se zde scházel ostrovní sněm, většina současných objektů však vznikla na přelomu 17. a 18. století, a faerský parlament zde zasedá dodnes (viz obr. 2).

Úzkými uličkami s dřevěnými „minidomky“ (viz obr. 3) a dřevěnou katedrálou se lze dostat do moderních částí města. Zde je architektonickou zajímavostí „nordický dům“ (faersky Norðurlandahúsið) postavený v roce 1983, jež je kulturním centrem ostrovů. Nepravidelnými tvary a travnatou střechou dokonale splývá s okolním terénem. Pozoruhodný je i z hlediska použitých materiálů: foyer a terasa jsou vydlážděny norskou břidlicí, podlahy jsou ze švédské borovice, stropy z dánského jasanu, dveře a vnitřní obklady jsou z finské břízy. Vnější materiály jsou tuzemské, částečně také z Islandu; kovové konstrukce a sklo jsou z Dánska. 

Nedaleko na jih od hlavního města je osada Kirkjubøur, kde se v minulosti soustřeďovala politická i duchovní moc faerských biskupů. Před větry chráněné srázy směřují do fjordu Vága, kam odedávna přinášely mořské proudy kmeny kanadských a sibiřských smrků, jež měly na bezlesých ostrovech cenu zlata. Na místě bývalé biskupské rezidence stojí Reykstovan – shluk dřevěných domů z černých kmenů na kamenné podezdívce a s drnovými střechami. Tyto stavby se datují okolo roku 1550 – a jsou nejstarší na ostrovech.

Island

Klíčovým odvětvím tohoto suverénního státu je mořský rybolov, který zaměstnává 12 % pracovní síly přímo a dalších 50 % zprostředkovaně (zpracování rybích produktů, doprava, služby). Původně rozšířené zemědělství ustupuje - venkov se vylidňuje; hlavní produkcí jsou pícniny, na pastvinách se chová okolo 500 tisíc ovcí, koně a skot. Kontroverzní je rozvíjející se industrializace pro zpracování a výrobu hliníku, související se zdejším „nadbytkem“ elektřiny (až 99 % spotřeby elektřiny je generováno z obnovitelných zdrojů - vodní a geotermální energie). Významnou pozici zaujímá turismus, o čemž například svědčí rozvoj ubytovacích možností, turistických informačních center a parkovišť (zde jsou běžné typizované dřevěné přístřešky s WC i kuchyňským koutem, s tekoucí teplou vodou).

Klima ostrova je oceánické subarktické, ovlivňované od jihu Golfským proudem, zčásti však také severovýchodním Grónským proudem. Míšení teplých a chladných mořských vod vyvolává vydatné deště, po většinu roku je typická velká oblačnost a proměnlivé počasí. Srážkové roční úhrny na jihozápadním pobřeží dosahují 1200 – 2000 mm (v horách na jihu až 4000 mm), oproti severovýchodnímu pobřeží s 250 - 500 mm. Všudypřítomným jevem jsou silná vzdušná proudění, s převažujícími jihozápadními větry. Teplotní poměry: průměrná roční teplota se pohybuje okolo 5 ºC, z toho leden 0 ºC, červenec 11 ºC.

Při osídlování, přibližně před 1100 lety, se podle ság odhaduje že cca 25 - 40 % území bylo pokryto lesy (převážně bříza s příměsí vrb a jeřábů), a až 60 % bylinnou vegetací. Po posledních dvou stoletích je však lesnatost ostrova necelé 2 % a plocha porostlá vegetací se zmenšila na polovinu. Na druhé straně vás na Islandu na první pohled upoutají uměle zalesněné plochy, a podle informací přibývají řádově tisíce hektarů ročně. Vše v zásadě financuje stát, hlavním důvodem je ochrana půdy. Dřevoprodukční funkce se v dohledné době nepředpokládá a těžba dřeva na Islandu dnes v podstatě neexistuje. Pomístně se provádí prořezávky a probírky – silnější dříví se zužitkovává na řezivo (pokud to jde), slabší na kůly ohradníků pro ovce.

Původní islandská obydlí jsou asi nejlépe k vidění v Glaumbæru na bývalé  farmě - dnes skanzenu. Obvodové stěny jsou umně seskládány z kamenů, drnů a rašeliny, průčelí domů jsou dřevěná. Střechy mají dřevěnou kostru, jinak jsou drnové (viz obr. 4). Je zde také dřevěný kostelík, a hned vedle nový moderní dům ze dřeva (viz obr. 5). Dřevěné stavby jsou také v centru Reykjavíku, ať se jedná o staré budovy, či nově postavené (viz obr. 6, 7). Také proslulá recepční vila Höfði (kde proběhlo v roce 1985 historické setkání Gorbačov-Regan) je ze dřeva (viz obr. 8). S ekonomickým rozvojem přišly do stavebnictví nové materiály – např. vlnitý plech (spíš „hranatý“), který sem zavedli Američané ve 40. letech. Je k vidění nejen na zdejších střechách, ale také na obvodových zdech – i u dřevostaveb.  Asi optimálně odolává místnímu povětří.

Vzhledem k vulkanické činnosti ostrova jsou zdejší dřevostavby také proslulé svou odolností proti zemětřesení. To se ukázalo i při posledním - 29. května 2008, jež zasáhlo jižní Island o síle 6,1 stupně Richterovy škály (epicentrum u města Selfoss).  

Grónsko

Tento největší ostrov světa leží v Severním ledovém oceánu. Geograficky je součástí Severní Ameriky, ovšem historicky, politicky a ekonomicky se jedná o zemi propojenou s Evropou, a je autonomní součástí Dánského království.

Podnebí je velice drsné, s charakteristickými celoročně nízkými teplotami (nejnižší naměřená dosáhla – 62 °C). Typická jsou silná větrná proudění i sněhové bouře; v létě jsou časté mlhy a nízká oblačnost. V jižních pobřežních oblastech, kde je klima zmírňováno Golfským proudem, však letní teploty dosahují i +10 °C.

Osídlení (od konce 10. do 16. století) se soustřeďovalo při pobřeží a na blízkých ostrovech. Základ dnešního hospodářství tvoří těžba nerostných surovin, která významem předčila dřívější rybolov a lov kožešinových zvířat. Zejména se jedná o železné rudy, měď, uran a olovo, rozvíjí se těžba ropy a zemního plynu. Pomístně zde existuje i chov sobů. Lesy v Grónsku samozřejmě nikdy nebyly a nejsou – v  tundře se zde z dřevin sporadicky vyskytují pouze plazivé vrby a břízy.

Ve věci obydlí se s životem eskymáků historicky pojí sněhové iglú (snowhouse). Ta však sloužila převážně jako dočasné úkryty lovců, a dnes je není nutno brát vážně. Původní stavby, podobně jako na Islandu, byly převážně z kamení a drnů. Lodními cestami se však také zde začalo dovážet dříví a postupně vyrůstaly dřevostavby (zejména po 2. světové válce, kdy zde byly silné spojenecké vojenské základny). Dnes tady dřevostavby jednoznačně dominují.

V rámci expedice jsme navštívili „město“ Kulusuk (na stejnojmenném ostrově) s 312 obyvateli (a téměř 700 psy). Domy jsou zde relativně nové (v Grónsku si nepotrpí na historické stavby, v nejlepším případě je možno narazit na zbytky jejich základů) – samozřejmě dřevěné, včetně hotelu u letiště, školy, dřevěného kostelíku i místní elektrárny. Obytné domy často stojí na vysokých podporách z hranolů, jež zabraňují vytváření závějí na závětrné straně (v zimě zde napadne až šest metrů sněhu). Obvodové stěny mají nosnou rámovou dřevěnou konstrukci ze sloupků; z obou stran jsou nejčastěji ze silné překližky (min. 15 mm) s tepelnou izolací uvnitř (původně ze suché trávy, mechu, ovčí vlny). Obdobnou konstrukci mají i střešní podhledy (obvykle se spí v podkroví). Sedlové střechy jsou nejčastěji z prken překrytých několika vrstvami lepenky. Mají nápadně malé přesahy a chybí okapy, což je ve zdejších podmínkách kvůli sněhu ovšem logické.

Z vnějšku jsou domy opatřeny krycími nátěry (často obnovovanými) v libovolné barvě a v různých stupních lesku. Pozoruhodná jsou masivní dřevěná zdvojená okna, včetně systému uzavírání. Interiéry jsou vybaveny prostě, na druhé straně jsou dnes běžné i plovoucí podlahy. Vytápění je převážně spalováním topného oleje, s kombinací elektrických přímotopů či radiátorů. Elektřinu vyrábí ve dne v noci běžící dieselagregáty ve zmíněné dřevěné budově.

(viz obr. 9, 10)

Přes pošmourné až „olověné“ počasí (teplota se pohybovala mezi 2 – 5 °C) zde působilo pozoruhodné barevné spektrum: obydlí a stavby červené, modré, žluté a zelené, tundra hnědá, tráva zelená, moře kovově šedé - kolem plovoucích ledovců (icebergů) však tyrkysově modré. Pevninský led bílý, a skály černé.

Závěr

Častým argumentem kritiků dřevěných domů je nízká odolnost dřeva vůči povětrnostním vlivům. Poznatky z uvedených zemí však prokazují existenci dřevostaveb v podmínkách přímo drsných, neb co ještě klimaticky extrémnějšího si představit … kde žijí lidé. A dřevěné stavby jsou zde „staré“ i stovky let.

Závěrem ještě jednou připomenutí, že se jedná o země bez lesů a dříví se musí vzdálenými cestami dovážet. Možná z toho pramení i určitá úcta.

Literatura:

CORNWALIS, G., SWANEY, D. Island, Grónsko, Faerské ostrovy. Průvodce Lonely Planet. Svojtka & Co. Praha 2002

HANDL, C., SCHIESSL, G. Island. Kletr/Freytag & Berndt, Plzeň/Praha 1997

KOLEJKA, J. Přes Británii a Farské ostrovy na Island (s výletem do Grónska). Průvodce geografickou expedicí. Brno 2008, 16 s.

KUPČÁK, V., KOLEJKA, J. Návrat lesů na Island.? Lesnická práce, 2008 Roč. 87 (12/2008), s. 24 – 27. ISSN 0322-9254